Papantla, Voladoři a El Tajín

Cestu do Papantly jsme původně plánovaly na předminulý víkend, ale plány nám narušil Ernesto (hurikán, který se přehnal přes Yucatán a na sever cestoval dál přes Veracruz.) Tak jsme cestu o týden odložily, ale pak se stejně během 4-hodinové cesty autobusem děsily, že si Ernesto oblíbil Mexiko stejně jako my a nehodlá ho opustit. Celý pátek totiž lilo jako z konve...Papantlu jsme tedy první odpoledne prozkoumávaly v děsti. Za ty dva měsíce jsme už zmexičtěly a odvykly používání děstníků (svou roli hrálo i to, že jsme žádný neměly a v pláštěnkách jsme strašit nechtěly.)

Monumento al Volador

Největším lákadlem Papantly je vystoupení Voladorů, které bylo v roce 2009 zařazeno na seznam kulturního dědictví UNESCO. Voladoři jsou příslušníci kmene Totonaků, kteří oblečeni v tradičních barevně vyšívaných krojích lezou na 35 metrů vysoký kůl, ze kterého se potom hlavou dolů spouští jištěni jen provazem uvázaným v pase. Celý rituál je doprovázen zvukem flétny a tamburínky, na které hraje jeden z Voladorů, který sedí na vrcholku kůlu, mezitím co se zbylí čtyři spouštějí dolů. Když si člověk něco o Papantle zjišťuje na internetu, skoro všude se dočte, že vystoupení Voladorů je nejlepší zážitek z Papantly. Moc jsme si to neuměly představit, ale hned v sobotu ráno jsme se přesvědčily o pravdivosti tohoto tvrzení. Stejně jako v Coatepecu je zvuk marimby slyšet i na vrcholku Cerro de las Culebras, v Papantle člověk slyší voladorskou flétnu a tamburínku, i když vyleze nad město k Monumento al Volador. 

Proslulé vystoupení Voladorů jsme v sobotu ráno natáčely a fotily jak zběsilé, a jelikož si člověk koukající přes foťák realitu tolik nevychutná, měly jsme radost, že nás další Voladoři přivítali o pár hodin později v Tajínu. El Tajín je nejvýznamější pyramidový komplex státu Veracruz, postavili a obývali ho Totonakové, které dodnes v Papantle a okolí potkáte (teda ne přesně je, ale jejich prapotomky.) My jsme měli to štěstí, že jsme do Tajínu dorazily relativně brzo, takže tam bylo jen pár dalších lidí a celé místo mělo úžasnou atmosféru. Ještě úžasnější o to, že chvíli po vstupu jsme uslyšely bubnování a asi po 10 minutách chůze za zvukem jsme uviděly skupinu asi 60 lidí oblečených v různých kostýmech a tančících za zvuku bubnů. Později jsme se dozvěděly, že to nebyla žádná pravidelná turistická atrakce, nýbrž skupina lidí, která se prostě rozhodla tam provést totonacký rituál. Po východu z areálu nás čekalo další vystoupení Voladorů, které se před Tajínem koná několikrát za den, asi aby žádný návštěvník nebyl o ten zážitek ochuzen. Jelikož se nám nechtělo čekat až přijede autobus směr Papantla, zastavily jsme taxík a když jsme zjistily, že cena je stejná jako za autobus, tak jsme neváhaly. Nevíme, jak jinde v Mexiku, ale ve Veracruzu existují "sběrné taxíky", které naberou několik lidí jedoucí stejným směrem, aby cesta vyšla levněji (kéž by se v Praze inspirovali!)

Papantla je také známá jako město vanilky, která je tu k zakoupení v všech možných podobách - mají esenci (do moučníků apod.), extrakt, lusk, sprej osvěžovač, různé suvenýry spletené z vanilky ve tvaru srdíček, kytiček, zvířátek, růženců a tak dále. Maťa se o Papantle kdesi dočetla, že prý jako výchozí bod na Tajín ok, ale jinak město děs a běs, a tak jsme byly opravdu mile překvapené. Město má asi 50 tisíc obyvatel, takže na naše poměry co se počtu obyvatel týče celkem slušné město, ale co se občanské vybavenosti týče spíš malé městečko. Hlavní náměstí a okolí

(park, Palacio Municipal, katedrála) je hezké a když zrovna neprší, posedává tam spousta lidí všech věkových kategorií. Ve Veracruzu i v té nejmenší vesnici najdete centrální park, kde se během celého dne a hlavně večer shromažďují lidé od miminek (s doprovodem) po starce. Na zdi lemující horní část parku je 25 metrů dlouhý reliéf zobrazující vývoj totonacké kultury, jehož autorem je Teodoro Cano García, který v Papantle založil muzeum vystavující některé jeho práce, kopie soch z Tajínu a totonacké kroje. Přestože se nám v Papantle moc líbilo, nenašly jsme tam místo, kde by dělali dobrou kávu, a tak jsme se v něděli večer zase vrátily do Coatepecu. 

Pro více fotek: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10151030455993416.459349.722963415&type=3