Xalapa nebo taky Jalapa

Xalapa je hlavní město státu Veracruz, název města je čte "chalapa" a podle toho jsou pojmenované i slavné papričky jalapeños. Ve státě Veracruz už přes měsíc bydlíme a co chvíli kolem po silnici jezdí auta se zakuklenými vojáky na korbě, kteří v rukou drží samopaly. Včera jsme dokonce potkali menší kolonu takových aut a jedno mělo na střeše normálně kulomet! Naše původní doměnka, že jedeme do státu, který je od hranice s USA celkem daleko, takže je relativně klidný, byla mylná. Veracruz je naopak jeden z nejnebezpečnějších států Mexika, jeho největší město je totiž nejvýznamnějším přístavem země, kudy se dají pašovat všelijaké srandy...

Ale ani kolem pojíždějící ozbrojenci nám nezabránili, abychom si Coatepec a Xalapu oblíbily. Domorodci si aut s takovým nákladem ani nevšimou a my jsme si časem taky víceméně už zvykly. Jeden z mnoha xalapských parků se jmenuje Tecajetes. Ale namísto městského parku spíš připomíná džungli. Stromy jsou vysoké asi jako v pralese a pro spoustu různých keřů, kapradin a jiných rostlin není kromě cestičky vidět kousek země. V Tecajetes je také spousta jezírek a vodních nádrží propojených systémem vodopádů a říček. A žijí tam kapři, malé rybky a vodní želvy, kterých můžete v jednom jezírku napočítat klidně přes 20 kusů různých velikostí. Park využívají hlavně rodiny s dětmi, svezete se tam přes jedno jezírko na kladce (tirolesa), děti si zahrají na dětském hřišti a sportovci mohou využít basketbalové a fotbalové hřiště a všechno zadarmo. 

V úplném centru Xalapy je park Juarez, na jehož okrajích najdeme xalapskou katedrálu "neposkrvněného početí", Palacio de Gobierno (vládní sídlo) a Palacio Municipal (radnice.) V parku Juarez člověk může strávit několik hodin jenom tím, že kouká na lidi a holuby kolem a nebude se ani chvíli nudit. Spousta lidí tam chodí venčit své ratolesti, které si užívají krmení a honění holubů. K těmto opeřencům mají v parku Juarez celkově trochu jiný přístup než u nás, rodiče totiž nadšeně povzbuzují děti v tom, aby holuba chytly do holých rukou a daly ho pohladit mladšímu a pomalejšímu sourozenci. V parku samozřejmě nemohou chybět stánky s občerstvením a prodavači balónků. Na každém mexickém náměstí, které jsme zatím viděly, prodávají vařenou kukuřici na tyčce (kterou vám pomažou chili nebo majonézou a sýrem), hotdogy a hamburgery, smažené brambůrky (na které si místní lijí kečup, sypou sýr a chili), smažený banán se smetanou a "churros", což jsou tyčky ze smaženého těsta podávané zalité čokoládou, smetanou nebo posypané cukrem. Z tohoto výčtu oblíbených mexických dobrot prodávaných na každém rohu je každému asi jasné, že to se zdravou stravou nepřehánějí. Ale nutno uznat, že normální obědová jídla jsou v porovnání s typickou českou kuchyní mnohem lehčí. 

Paseo de los Lagos je dalším příjemných místem na procházku a je kousíček od centra hned vedle areálu Universidad Veracruzana. Tři propojená jezera se dají pěšky obějít ani ne za hodinku, ale odpůrci chůze si mohou zapůjčit speciální dopravní prostředek vzniklý spářením kola a auta. Největší jezero křižují šlapadla a loďky, kolem něho korzují chodci a nad ním na tirolese sviští milovníci výšek.

Ale největší pýchou Xalapy je Antropologické muzeum, které se specializuje na kultury pobřeží Mexického zálivu. Symbolem muzea je jedna z obrovských hlav kultury Olmeca, která se řadí do předklasické doby, tedy 1600 př.n.l. až 300 n.l. V muzeu ale kromě velikých plastik najdeme i keramiku, drobné plastiky a šperky pocházející z předklasické doby až po pozdně poklasickou. Zvenku muzeum působí jako nudně šedý kvádr, ale o to větším překvapením je interiér. Oživením prohlídky jsou exponáty umístěné v átriích, kde se člověk může nalokat čerstvého vzduchu a počučet na zeleň typickou pro Mexický záliv. Celkově je Xalapa velmi kulturní město, na koncerty různých velikostí a žánrů můžete narazit snad každý den. My jsme na jednom dokonce byly, odehrával se v jednom baru poblíž Paseo de los Lagos, tři mladí hoši hráli na elektrické kytary, ale kam se jejich nadšení a temperament hrabal na svojí babičku doprovázející je na bubny.

Sedmikilometrovou vzdálenost mezi Coatepecem a Xalapou jsme

 překonávaly autobusem. Stejně jako na jiných cestách autobusem, i tady cestující leckdy zabaví nějaký muzikant nebo prodejce. Nejčastěji jsme na cestách busem potkávaly zpívající kytaristy, ale jednou se nám právě na cestě z Xalapy poštěstilo a potkaly jsme prodejce tiskovin. Přestože mu chyběly skoro všechny horní zuby, dokázal bez jediného nadechnutí celou dvacetiminutovou cestu osazenstvu autobusu velmi sugestivně nabízet literaturu snad všech možných žánrů (kuchařky, domácí lékaři, vtipy, milostné romány, náboženská literatura, dětské čtivo, významy jmen, vykladače snů a dokonce i Deník Anny Frankové.) Při jeho jmenování různých chorob, které si člověk díky nákupu domácího lékaře sám hravě vyléčí, se člověk neubránil myšlence, zda některou z jím jmenovaných chorob opravdu nemá a neměl by tedy na oltář zdraví obětovat pár pesos. Prodavačův projev a věrohodnost umocňoval ještě jeho výstražně zdvižený ukazovák, kterým nám všem hrozil jak farář z kazatelny. 

Pro fotky nejen z Xalapy klikněte na: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10151030455993416.459349.722963415&type=3